Může zaměstnanec nastoupit do práce v den ukončení dočasné pracovní neschopnosti a jak se posuzuje jeho nepřítomnost v tento den?

Současná právní úprava vychází z toho, že dočasná pracovní neschopnost (dále jen "DPN") se posuzuje po dnech, nikoli po částech dne. Pokud ošetřující lékař rozhodne o vzniku DPN určitého dne, jde zásadně o omluvenou překážku v práci podle § 191 ZP za tento celý den. Právní úprava nepracuje s tím, že by zaměstnanec měl "půl dne DPN" a "půl dne odpracováno" podle toho, zda šel k lékaři dopoledne nebo odpoledne. Výjimku zákon výslovně připouští jen pro situaci, kdy DPN vznikla v den, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, pak se podle § 26 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, považuje pro účely podpůrčí doby za den vzniku DPN až následující kalendářní den. Tato speciální úprava potvrzuje, že právní předpisy počítají jen s omezenou výjimkou pro již odpracovanou směnu, nikoli s běžným dělením DPN na dopoledne a odpoledne.

Stejně tak u ukončení DPN platí, že den, ke kterému je DPN ukončena, je jejím posledním dnem. To plyne zejména z § 59 odst. 1 písm. a) o nemocenském pojištění, podle něhož ošetřující lékař rozhodne o ukončení DPN dnem, kdy zjistí, že zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě nejpozději třetím kalendářním dnem po dni tohoto vyšetření. Pokud je tedy zaměstnanci DPN ukončena k určitému dni, je tento den posledním dnem DPN a povinnost nastoupit zpět do práce vzniká až ode dne následujícího.

Pro úplnost lze dodat, že zákon o nemocenském pojištění výslovně připouští, že ošetřující lékař posuzuje DPN samostatně pro každou pojištěnou činnost. To má význam hlavně u osob, které vykonávají více zaměstnání.